Bylo by fajn, kdyby lidé viděli a pochopili, jak absurdní situace nás obklopují, a jak jsme se v nich ztratili a že to vše vede ke špatnému konci pro nás všechny lidi a to né jen v Česku, ale na celém světě.
Pokládám si otázku, zdali to většina lidí vůbec vidí a vnímá.
Třeba ty ozbrojené konflikty, které se k nám stále více přibližují. Na sociálních sítí jsem sledoval videa jejich účastníků z obou stran a nezávisle na tom, o koho se jednalo, respektive chci říci, že bylo úplně jedno, zda tvůrce byl civilista či ozbrojený voják a bylo zcela jedno na které straně barikády se nacházeli, pocity a dojmy naplněné starostmi a strachy měli společné. Často mluvili o bezvýznamnosti, beznaději a nepochopení celé té situace.
A představte si, že najednou ke mně přišlo veliké uvědomění, které mnou otřáslo a o které se s Vámi rád podělím, možná s nadějí, že předám kus toho pochopení dál.
Měl jsem v oblibě jednoho člověka, který mluvil o svých pocitech velmi upřímně a já jsem si v hlavě domýšlel, s čím vším se tak musel na té své cestě setkat. Není to jen tak, mluvit upřímně. Chápejte, všichni tak nějak si nasazujeme masky a snažíme se projevovat tak, jak se od nás očekává, třeba ze strany kolektivu, veřejného mínění, tradice apod. Ale on se nepřetvařoval a to cítíte. A pak jednoho dne umřel.
Začal jsem si uvědomovat, že současná doba je jakási směs utopie a absurdity, podobná polévkovému vývaru a my namísto toho abychom viděli, že používáme nekvalitní suroviny, které nás brzo zahubí, chodíme si pro přídavky a pochutnáváme si, přičemž s každým soustem vykřikujeme: Za svobodu, za lidství, za životy apod. Zkrátka takové ty humánní hesla, o které dnes není nouze. Přitom si neuvědomujeme pravý smysl těchto hesel.
Tak zkusme se na to podívat z jiného pohledu. Všichni ti lidé v místech, kde zuří tenhle mor, jsou děti svých rodičů.
Rodiče jsou jak ochranný štít a láskou a oddaností nesoucí tíhu starostí o své děti se srdcem bijícím v rytmu obav a radosti, sledujíce každý krok, každý úsměv, každý slzavý okamžik svých potomků. Zasvěcují svůj čas a energii vytvářením bezpečného prostoru pro rozkvétání duší svých milovaných dětí.
Starosti rodičů jsou jako nekonečné vlny, které se líně valí na břeh, ale v jejich hlubinách je skryto nesmírné moře lásky a obětavosti. V jejich očích vidíme touhu po tom, aby jejich děti měly lepší budoucnost, a v jejich objímání nacházíme útočiště od životních bouří.
Starosti rodičů jsou symbolem nezištného daru lásky, který pokračuje i přes všechny výzvy a překážky, protože pro ně není nic důležitějšího než šťastné a bezpečné dětství jejich milovaných potomků, rodících se v tak těžkých bolestech. Láska rodičů je jak tenký pramínek, který vychází z hlavní řeky lásky uvnitř nás, oddělující nás od zvířat.
Bohužel jsme však tuto řeku zakryli povrchními hesly lásky, která ve skutečnosti pravou lásku neobsahují, ale zato nás dokonale rozdělují. . . Absurdní…. Protože kdyby to nebyla pravda, neděje se ve světě to, čehož jsme tichými mlčícími svědky.
Pojďme všichni společně si uvědomit hodnotu a cennost lásky, například na příkladu našich rodičů. Nemůžeme přeci dopustit, aby tento klíčový faktor pro přežití a prosperitu zcela zanikl a díky manipulaci kolaborantů, kteří podceňují význam lidského spojenectví, nás a naše děti připravil o místo pro život. Pojďme přehodnotit naše postoje a přijmout hodnoty, které nás všechny spojí a jednou provždy vyřeší současné hrůzné problémy a nastolí mír, vzájemný respekt a harmonii a jejich hlavním stavebním pilířem bude láska – co je na tom stydného? Že se díváme na špičky nohou a bojíme se pohledu z očí do očí?
Už existuje vše potřebné k tomu, abychom žili v míru, harmonii a blahobytu. Už existuje hotový plán společnosti, který tohoto cíle dosáhne, přičemž i nastolí podmínky, abychom problémům předcházeli, nikoliv řešili jejich následky.
Existuje i ekonomické řešení, poskytující zdarma energii a nepodmíněný příjem pro všechny.
Existují řešení, které nás zachrání před blížící klimatickou katastrofou. Teď už jen potřebujeme tebe – aby ses připojil k Tvořivé společnosti, přečetl si, jak můžeš pomoci a začal jednat, protože pokud se nepřipojíš tak konec.