Stařec seděl pod noční oblohou, která připomínala tmavý koberec prošívaný třpytivými hvězdami. Jeho mysl klouzala mezi těmi hvězdami a vzpomínkami na setkání s mnoha lidmi za poslední rok.
Všichni měli něco podobného, nespokojenost ústící do beznaděje. „Je to jako když všichni jedí chudou stravu“ zamyslel se stařec. „Touží po chutném, zdravém jídle, které by je udělalo zdravými a šťastnými, ale nikdo se neodhodlá promluvit a vyjádřit svou potřebu.“
V mysli starce se objevila slova o většinovém názoru, autoritách a tradicích, které jsou schopny jedince zatlačit do kouta a bránit mu hlasu jeho srdce.
Pakliže existuje tato mocná negativní síla, schopna zotročit mysl a utišit lásku, logicky vyvstává otázka….“Jsme tedy opravdu svobodní?“ ptal se sám sebe. „Nebo jsme pouze větrnými kohouty, zmítající se v poryvech cizích větrů?“
Starcovi úvahy byly nějakou dobu značně narušeny Egonem Cholakianem.
Jako by jeho myšlenky byly ve formaci kuželek na konci dráhy a Egon do nich hodil kouli.
Egon nebyl jen člověkem, který ukázal, kdo větry skutečně vytváří a fouká, ale také symbolem odvahy a pravdy jdoucí ze svobodného srdce.
Stařec cítil, jak hoří v jeho srdci síla a vzbuzuje v něm touhu k osvobození. Tato síla je schopna postavit se na odpor kterémukoliv zlu a člověka dělá svobodného.
Pod noční oblohou, kde hvězdy zářily jako světla naděje, se stařec smál až se za břicho popadal. Do noci ze všech sil křičel: Jako žula pevný kruh je kolem mě….a ty jsi za ním. Tvé ruce, už mě nedrží. A ty to víš. Přišel čas, kdy jsou potřební svobodní hrdinové, kdy láska a odvaha nás povedou….
Odpovědnost.
Článek vznikl jako zamyšlení na videem s Egonem Cholakianem – Neviditelná vojna, kdo vede náš svět do záhuby…. na YouTube
A Hrozba pre Slovensko Okruhlý stol…
Zde autoři popisují, kdo a za jakým účelem manipuluje s „našimi“ myšlenkami a názory. . .