Cesta s cílem

Podělím se s určitým rozčarováním, které v poslední době zažívám a je úzce spjato s městem Česká Kamenice.

Všichni jsme lidé, kteří jsou ochotni nabídnout pomocnou ruku druhému člověku. Vzpomínám na vlnu solidarity, která se zvedla vznikem konfliktu Rusko vs Ukrajina. Všichni lidé v ČK pomáhali jak mohli. Někteří dali dary, jiní střechu nad hlavou. Byl to projev neuvěřitelné lidskosti, který vysílá jasný signál. Když chceme, zvládneme vše, protože jsme lidé.

A mě to naplňuje pocitem dobra, užitečnosti a prospěšnosti.

A já mám dceru v první třídě a po vyučování chodí do Centra dětí a mládeže, kde pijí děti vodu z kohoutku. A víte, na jednu stranu v tom nevidím problém. Pokud je léto, teplo, voda je čistá, proč by si dítě nemohlo odběhnout a natočit si vodu a osvěžit se.

Kapku ve mě vzniká obava s přicházející zimou. Venku chladno a dítě bude pít studenou vodu z kohoutku, hned potom co se vrátí z chladného počasí. A takový postup je na základě přijatého projektu Zdravá výživa. Takže když se zeptám, proč to tak je? Protože jsme v projektu a jinak to nejde.

Mě to prostě nepřipadá správné, dokonce si myslím, že to není v souladu se správným přístupem ke zdraví, nebo jeho prevenci. Někteří namítnou:“ No tak dej holce flašku s čajem a v družině si ho vypije!“ Ano máte pravdu, je to řešení a já to tak udělám.

Ale tam někde vzadu se mi klube myšlenka, že ztrácíme lidskost, toleranci a vzájemný respekt a úctu. Děláme jen to co je populární, ale neumíme vyhodnotit to co je prospěšné pro nás lidi. Na jednu stranu jsme schopni se mobilizovat a zajistit obrovskou pomoc potřebným a oproti tomu, nejsme schopni ZAJISTIT ČAJ SVÝM DĚTEM V ZIMĚ. Já v tom nevidím logiku.

Já bych to chtěl pochopit, ale nevidím v tom souvislosti. Proto to píšu.

Ano, s největší pravděpodobností v komentářích budu vláčen, bude mi nadáváno, budu osočován. Prostě klasika. Ale, v návaznosti na dnešní situaci, která se děje ve světě a která dopadá na nás na všechny a všechny nás zužuje, některé po finanční stránce, jiné po bezpečností, atd. No neměli bychom si právě pomáhat, přátelit se, komunikovat, vyjasňovat si pohledy, utužovat přátelství? Pečovat o sebe navzájem? Aby jsme byli všichni ve větší pohodě? Já bych kupříkladu byl strašně rád a byl bych vděčný, kdybych měl jistotu, že když dcera omylem ve škole vypije čaj určený pro družinu, bude mít možnost se v té družině napít něčeho vlahého – já nepíšu horký čaj, chápu to, že se musí zajisti bezpečnost. Ale mě by stačilo, kdyby si mohla dojít do velkého kastrolu a nabrat si něco o pokojové teplotě a né studenou vodu z kohoutku. Aby neriskovala to nachlazení. Protože když bude nemocná, bude s ní doma já nebo manželka. Nebudeme moci pracovat, bude míň peněz a víc starostí.

Já bych byl vděčný, kdyby na prvním místě byl život a zdraví a lidský přístup. Třeba takový o kterém mluví Osm osnov projektu Tvořivá společnost. A protože se nevzdávám lidské stránky, tak se nebojím vystoupit ze zóny svého komfortu a riskovat nával těch komentářů, které přijdou z projevů těch nejnižších lidských vlastností. Protože abychom vytvářeli svět, který bude nakloněný pro nás pro lidi a ve kterém se budeme cítit dobře, bezpečně a budeme se rozvíjet, tak nemůžeme přenášet zodpovědnost na druhé a čekat, že to někdo udělá za nás. Musíme to dělat my. Musíme my byt tou změnou po které prahneme. Děkuji za pozornost.