Cesta s cílem

Avatar: The Way of Water, snímek na který jsem pokorně čekal dlouhá léta v naději, že jeho tvůrci pokračování vybrousí a vyleští do podoby přenádherného diamantu. Po vizuální stránce se to podařilo. Animace pohybů, mimika postav, grafika přírody, sečteno a podtrženo jednička s hvězdičkou. Bohužel v polovině filmu jsem sáhl po rozečtené knize a snímek jsem nechal doběhnout jen ze slušnosti.

Pro mě byl první díl převratný v tom, že ukazoval na střet dvou civilizací. Lidské, zkažené spotřebitelským formátem, který lidi na celé zemi zavlekl do podmínek otroctví, ve kterých pokud nemáš „dolar“ nejsi nic. Nemáš žádná práva, žádnou pomoc, žádné bydlení, žádnou zdravotní péči a abys přežil jsi podřízen těm kteří „dolary“ mají. Jake Sully během poznávání druhé civilizace Na´vi tak zažívá doslova „očarování“. Vnímá svět, který není založen na penězích a moci. Poznává civilizaci, která si váží vysokých mravních a duchovních hodnost. V Jakeovi tak pomalu zraje uvědomění, že doposud nežil ve svobodném světě a rozhodne se zůstat ve světě Na´vi, ve kterém je skutečně svobodny, ve kterém se skutečně žije.

V Cestě vody tahle myšlenka není. Vlastně tam není nic. Jakoby někdo vzal zmizík a veškeré hodnoty civilizace Na´vi vymazal a tohle prázdné místo zaplnil hodnotami lidskými, spotřebitelskými. Jake, jeho Žena a děti se ve vztahu ke svému okolí, díky této změně, nechovají podle původně nastavených hodnot lidu Na´vi, ale tak jak jsme zvyklí my lidé. Film tak ztratil své kouzlo, protože pokud první díl lidem přinášel poznání, naději na změnu, druhý vše zašlapal hluboko do písku. Ano věřím, že jednička lidi nadchla právě protože viděli, že žít lze i jinak a mnohem lépe, přátelštěji a svobodněji. Dvojka je spotřebitelský film. Když si ho koupíš, uspokojí tvé touhy po vizuální kráse. Nic víc a nic míň. Nečekej, že by tě obohatil po stránce rozumu a nedoufej, že by ti předvedl, že žít se dá i jinak. Naopak, utvrdí tě v tom, že spotřebitelský formát je ten jediný a správný.

Taková zásadní změna musela být záměrem tvůrců, aby ovečky udrželi v ohradě. Zřejmě reagovali na vývoj názoru, který postupně ve společnosti uzrává. V jeho plodech se rodí myšlenka změny. Změny formátu naší civilizace. Lidé vnímají problémy současné doby. Ekonomické, morální, klimatické, bezpečnostní krize, blížící se nedostatek jídla. To vše nás postupně začíná ohrožovat. Lidé vnímají, že dnešní kroky k vyřešení problémů pouze zesložiťují již tak složitý systém. Ten se stává zamrzlým, nefunkčním a příliš nákladným aparátem, který je v konečném výsledku přítěží pro všechny a skutečně neřeší současné problémy a tím nás vede na smrt.

Logicky vyvstává několik otázek. Komu a proč jsou zapotřebí takové manipulativní filmy. Kdo chce lidi udržet v nevědomosti? Komu je to výhodné?  

Mimochodem, kdo už nechce bečet v ohradě, může vyjít svobodně ven. Stačí se jen seznámit s projektem Tvořivá společnost. Je to projekt, který zboří ohradu, do které nás zavřeli. Pokud by druhý díl vznikl v podmínkách Tvořivé společnosti, byl by naplněn skutečnou silou, která by člověka povznesla k výšinám, dala mu poznání a varovala by ho před možným úpadkem. Nepřenášejme zodpovědnost za naše životy na druhé, změnu musíme dělat společně, sjednoceně.