Cesta s cílem

Včera během večerní procházky se mi vybavil odstavec z knihy pana SOROSE, kterou jsem si nedávno nadělil a přečetl. George SOROS, Směnka na demokracii, str. 46

Mezi myšlením a realitou je vždycky určitý posun. Objevuje se vždy, kdykoliv se účastníci snaží porozumět situaci, na níž se účastní. Tento posun situaci opět reflexivním způsobem formuje, neboť účastníci opírají svá rozhodnutí nikoliv o fakta, nýbrž o to, čemu věří a co očekávají. Proto je divergence mezi myšlením a fakty jak bytostným rysem lidské přirozenost, tak hybnou silou dějin.

Paralelně se mi objevila asi 15 let stará vzpomínka související s mým tehdejším zaměstnáním, ve kterém mě vedoucí jednoho oddělení o noční službě chytil, jak se oddávám odpočinku na služebně, místo abych obcházel městskou čtvrť a dbal na pořádek v ulicích. Tehdy trest za toto provinění nepřišel okamžitě druhý den, ale až po dvou měsících. Proč? Vedoucí byl přirozený psycholog a věděl, že v období nejistoty, tedy v období mezi odhalením mého provinění a potrestáním, se budu horlivě zaobírat myšlenkami, co se mnou bude dál, tedy jakým způsobem budu potrestaný. Tenkrát jsem se v této době nejistoty sám rozhodl podat výpověď.

Po této vzpomínce přišlo uvědomění. Zrodilo se spojením odstavce z knihy a mé patnáctileté vzpomínky s dnešní situací v České republice. V současné době se hodně diskutuje o ustanovení povinného očkování pro složky IZS, do kterých spadám i já. V návaznosti na to lze ve společnosti nalézt dvě skupiny lidí. První povinnou vakcinaci podporuje. Druhá ne. Příslušný právní dokument, který tvrdí: „Vakcína povinná pro….. “ už ale existuje a platnost nabyde v měsíci březnu. Teď běží období nejistoty. Tak jak tomu bylo tehdy, když mě chytil vedoucí. Víte, je skvělé vnímat ten fakt, že mezi myšlením a realitou je určitý posun. Protože zde se ti, kterých se situace dotýká, začnou plně oddávat promýšlení různých variant svých scénářů zachování se k dané situaci. A já už vím, že scénáře, které vzniknou jsou lehce předvídatelné a vesměs budou podobné, né li stejné.

V dnešním formátu je důležité mít zaměstnání, abychom si vydělali peníze. Čím víc, tím líp. Také druh zaměstnání je dobré zvážit. Někde se pracuje, někde zase míň a někde jsou různé výhody. Je přirozeností člověka mít velkou jeskyni a hebkou srst. A když si to nemůžu dovolit půjčím si a koupím si to. Mám zaměstnání, splatím to. Takže je přeci lehké předpokládat, jak období nejistoty dopadne. Většina se naočkuje. Pro hebkou srst a pohodlí jeskyně. A někdo odejde, pokud bude mít možnost kam a pokud mu nové zaměstnání poskytne to co staré. To je vše. A s tím se dá kalkulovat. A tohle není svoboda, není to společnost, ve které je na prvním místě člověk. Dokonce to není společnost, která je nakloněna člověku. A tento a jemu podobné mechanizmy ovládání lidí budou vždy fungovat. Protože existuje přirozenost člověka. Ta zvířecí stránka, která chce jen žrát a vytvářet profit pro sebe. Ale lidé to nevidí. Jsou příliš zaměstnáni svou jeskyní a srstí. Proto jsou otroky těch, kteří vnímají, že existuje posun mezi myšlením a realitou. A ti nám představí formát společnosti na demokratických základech, ale lidem ho prodají na směnku. A teď jsme v období, ve kterém se dluhy musí zaplatit. A doba před nákazou se už nikdy nevrátí. A to je pravda. Ale to až v jiném článku. Není potřeba nad minulosti brečet, protože ve své podstatě byla nespravedlivá a také nebyla nakloněna člověku.

Můžeme zařídit, aby mechanizmus posunu mezi myšlením a realitou a jemu podobné přestali fungovat a postupně zanikli? Lidem by se tím ulevilo. Začali by žít, synchronizovat se, vznikalo by spousty nových věcí, které by se rodili na základu vzájemné prosperity, beze strachu a úzkosti, že ztratí svou jeskyni a hebkou srst. Není to utopie, je to zcela možné. Nutné je si začít říkat pravdu a pak je zapotřebí poznávat tuhle lidskou přirozenost, která vede ke všemu nízkému, jako je korupce, zášť, agrese, nerovnost, segregace, aj.

Do formátu společnosti zavádět takové opatření a normy, které tyto nízké vlastnosti omezovali. Technologii a prostředky na to jsou. A víte, ono se to už děje. Zdárným příkladem je toho globální projekt lidí, pod názvem Tvořivá společnost. Od jeho zrodu do současné doby uběhl pořádný kus cesty. Přidali se k němu odborníci a vědci z celého světa. Nebáli se ztráty své jeskyně, nebo hebké srsti a upřímně promluvili o možnostech, jak se vyhnout kolapsu a jaká opatření přijmout, aby se situace na planetě zlepšila. Promluvili na globální konferenci Čas pravdy, která je k nalezení na platformě creativesociety.com

Na této platformě jsou k nalezení jednotlivé kroky vedoucí k vyvedení naší civilizace na nový evoluční stupeň rozvoje. . . Proč jsem to vše napsal? No protože je ještě možnost, to napsat… A já chci, aby mé děti žily v bezpeční, hojnosti a prosperitě. Chci aby měly kvalitní lékařské ošetření a rovné možnosti. Chci si na stará kolena vychutnat, jak jsou šťastné.

Jaký silnější motiv by měl nastat, aby jsme vyšli ze zóny svého komfortu a přestali se věnovat své jeskyni a hebké srsti, než je bezpeční a blaho dětí.