Nedávno jsem si uvědomil, že naše životy a vztahy jsou mnohem více ovlivňovány skrytými narativy společnosti, než bychom si mohli představit. Tyto narativy se nenápadně vkrádají do našich myslí, formují naše představy o sobě samých, o druhých i o tom, co znamená být úspěšný, milovaný nebo hodnotný. A právě tyto škodlivé vzorce myšlení nás často vedou do konfliktů, kterým bychom se jinak mohli vyhnout.
Lidé, kteří spolu žijí dlouhou dobu, si často vytvoří o sobě navzájem obrazy a představy, které jsou složené z charakteristik a vlastností, jež mohou být zjednodušené nebo zkreslené. Například: „Můj partner je mlčenlivý, není průbojný, nebo mu dlouho trvá, než se k něčemu odhodlá.“ Ani já nejsem výjimkou – mám tendenci vytvářet si podobné představy nejen o své manželce, ale i o všech ostatních lidech, a myslím si, že to máme všichni podobně.
Časem jsem si však začal uvědomovat, že tyto představy vedou k opakovaným konfliktům. Konflikty nevznikají přímo z těchto obrazů, ale z toho, jak je následně analyzujeme a interpretujeme. Rád bych to ilustroval na konkrétním příkladu.
Nedávno jsem zmínil, že jsem mluvil s kamarádem, jehož firma hledá IT technika. Moje žena projevila zájem a řekla, že by to možná ráda zkusila. Místo toho, abych její zájem povzbudil, jsem se zaměřil na vysvětlení, že IT technik musí být dravý, proaktivní a ochotný se neustále vzdělávat, ale i tak jsem navrhl, že ji s kamarádem propojím a společně se na to místo podíváme. Všiml jsem si, že její zájem najednou výrazně ochabl.
Nechápal jsem proč. Měl jsem za to, že jí dávám veškerou podporu – materiální zázemí, čas, pohodlí. Ale ona hledala něco víc. Potřebovala emocionální podporu, uznání a povzbuzení. A já, namísto abych ji povzbudil, jsem použil jazyk podmínek a očekávání, který vyvolal pocit, že musí splnit určité standardy, aby mohla uspět.
Tady jsem pochopil, že problém není v mé ženě, ale ve mně. Mé představy o tom, jak by měla „úspěšná žena“ vypadat, byly formovány společností, médii a kulturními normami. Vytvořil jsem si obraz ženy, která musí být průbojná, odhodlaná, vzdělaná a schopná propojit všechny své schopnosti. Tento obraz byl tak silný, že jsem ho neustále promítal na svou ženu, čímž jsem vytvářel napětí a předsudky, které vedly ke konfliktům.
Ale skutečná otázka je, proč jsem neviděl, co se děje? Proč jsem nerozpoznal, že mé představy a očekávání jsou jen mé vlastní konstrukty, které nemusí mít nic společného s realitou mého vztahu?
Odpověď je jednoduchá: často jsme zaslepeni obrazy a narativy, které nám společnost vnucuje. Je to způsob, jakým jsme manipulováni a jakým se formují naše představy o sobě i o druhých. Ale když si toto uvědomíme, máme možnost zvolit jiný přístup – přístup založený na empatii a podpoře.
Proto se dnes snažím změnit svůj přístup a vy byste měli také.
Místo toho, abych kladl podmínky a očekávání, se učím říkat: „Ano, já ti pomohu.“ A v tom vidím klíč ke změně.
Závěrem, naše vztahy a životy nejsou předurčeny našimi předsudky ani představami, které jsme si vytvořili. Máme moc rozhodnout se jinak. Můžeme se naučit vnímat své blízké takové, jací skutečně jsou, a nikoli skrze zkreslené obrazy, které jsme si o nich vytvořili. Tím se zbavíme konfliktů a otevřeme cestu k porozumění, podpoře a skutečné lásce. Můžeme i změnit svět, když tyhle narativy uvidíme. Nemusíme být otroky, ale lidmi. Musí to být společná práce. Co myslíte, můžeme to dokázat?
Celá debata | RSS tejto debaty