Cesta s cílem

Krásné dobré ráno, včera mi kamarád přeposlal článek z deníku SME o Tvořivé společnosti. Protože se o tento projekt všech lidí na Zemi zajímám, neváhal jsem a zabředl jsem do čtení. Naneštěstí pro mě jsem louskal na mobilu a brzo jsem došel k poznání, že článek je uzamčený a bez platby se dál nedostanu. „Ano ve spotřebitelské společnosti si za vše musíš platit“ ani jinak to v tomto formátu nejde, protože peníze jsou předmětem směny, která je nedílnou součástí našich životů a našeho smýšlení. Takže abychom neskončili pod mostem, musíme vydělávat. Článek jsem si nekoupil, ale na stránce byl i jejich podcast Dobré ráno s názvem Tvrdí, že Zem skončí roku 2036 (6.12.2022).

Skvělé, hned jsem se v autě pustil do poslechu, ale po krátké době u mě vznikly smíšené pocity. Nadšení střídalo zklamání. Potěšilo mě, že se tvůrci snažili o objektivní analýzu, ale nepovedlo se. A z čeho jsem byl smutný? No posuďte sami.

Hned na začátku asi v sedmé minutě zazněla věta opodstatňující jeden z důvodů, proč článek o Tvořivé společnosti vyšel. Věta = Začali se ozývat lidé z ekologického prostředí (eko aktivisté, atd.) kteří se ptali, co si mají myslet o lidech z Tvořivé společnosti, protože každý nemá čas hodiny a hodiny studovat informace o Tvořivé společnosti. A když je tedy chceš nějak poznat, tak se na tebe vychrlí desítky, stovky, různých videí atak dále a kdo má čas se nad tím louskat.

Hned mi do vědomí skočila myšlenka, která mi předložila úvahu o tom, jak současná doba je vyčerpaná a že se prostě něco musí změnit, jinak tady skutečně všichni zemřeme, protože neumíme jinak přemýšlet než ve spotřebitelském narativu. Vnímáte, jaké v nás spotřebitelský formát vymodeloval smyšlení? My jsme se dostali do doby, ve které nemáme motivaci a čas si zjišťovat informace. My si už žádáme o vytvoření pochopení a názoru druhé lidi, média a neumíme si jej vytvořit sami.

Díky současnému formátu společnosti jsme se plně stali Docilními lidmi s klipovým vnímáním, kteří se snadno naučí a přijmou za své to, co si společnost přeje, abychom se naučili. Včetně toho, co je správné! Ale neumíme prozkoumat, do jaké míry a jakým způsobem právě to čemu jsme byli naučeni, nám skutečně prospívá. My Docilní lidé toho nejsme schopni, protože takové analýze jsme nebyli naučeni, a i kdyby se objevila výjimka, tak nemáme dostatek materiálů si to ověřit.   

A naskýtá se možný globální paradox. Mají eko aktivisté, kteří si žádají druhé osoby o vytvoření názoru na projekt Tvořivá společnost motivaci, čas, potřebné podklady a dovednosti k tomu, aby si hodnověrně ověřili to, za co tak bojují? Nebo jsou vojáky v pohádce?

Kapku mi to připomíná princip „verbíře“ z pohádky s Čerty nejsou žerty, kdy chlapům při náboru do armády v místní hospodě slibuje, že vojna to jsou samé přehlídky, bály, nic se tam nedělá a hlavně peníze dostaneš!“ A kluci odpovídají, že když to tak je, tak nábor podepíší. Není přece důvod nevěřit, vždyť je to vysoce postavený muž v armádě, ten by přece nelhal…

A nebylo by pro naší existenci zde na Zemi žít ve formátu společnosti, kde je vše jednoduché a jasné? Takový systém by lidem jistě přinesl více peněz, více času, zvýšila by se bezpečnost, dostupnost vzdělání a lékařské péče, i stabilita a sociální jistoty by jistě vzrostly, vytratila by se inflace a podobné krize spotřebitelského formátu. Lidé by měli čas a mohli by více přemýšlet a jistě by pak přestali být Docilními ovečkami. Projekt Tvořivá společnost právě lidem toto vše nabízí a garantuje. Problém je však v našem chápání, kdy si neumíme společně sednout k jedinému stolu a smýšlet k prospěchu všech. Ale věřím, že určitá transformace se již děje a že v budoucnu vše dobře dopadne.