Cesta s cílem

Čeho se teď musím vzdát, je touha po penězích. Pokud to nedokážu, zamrznu a dál nepostoupím. Cítím, že pokud to dokážu, čeká mě cílová rovinka. Možná, že se před cílem ještě kapku cesta zavlní, ale nebude to tak hrozné, jak je tomu dnes.

Matrix (systém) ví, že párkrát dostal „na prdel“ tak začal vstupovat přes moji manželku a útočit na mě přes blízké. Manželka je žena, kterou moje vědomí hodnotí jako ta holka, která ráda sedí v koutě. Dřív se mi to líbilo. Ale když přišly děti, povinnosti, skončila mateřská, už se mi to nelíbí. Chtělo by to vyjít z kouta a začít něco dělat. Tak tedy moje žena začala podnikat. Je švadlenka a musím říci, že velmi šikovná. Jenže, když je někdo svázaný šablonami svého vědomí a nechce se jich vzdát, tak vše, co udělá, bude nasycené a protkané, právě těmi šablonami. Takže úspěch Vás nepotká. Stejně tak moji ženu. I přes to, že má podporu, zázemí a nevím co všechno, pokud se sama nerozhodne zbavit se svých omezení v mysli, nic nedokáže.

A mě to vadí, protože jsem pravý opak. A být pravým opakem je skvělé, protože Vás to v životě dovede k mnohým úspěchům. Opak umí mluvit, cítí, co ten druhý chce a prodá mu to, umí si vyjednat podmínky a celkově umí v životě lehce chodit. No a já jsem zjistil, že být pravým opakem k mé ženě, je vlastně být úplně stejný jako ona (takže to až tak skvělé není). Není to lepší, jak se na první pohled zdá.

Chápejte, jestli někdo nic nedělá a všeho se bojí a nebo právě hodně dělá a ničeho se nebojí, ve skutečnosti je to stejné. Rozdíl je vnímán jenom v činnostech a vnímá ho naše Ego, ale nám pravým (naší Osobnosti je to jedno). Oba (mě i ženu) pohání jen to jedno – programy v hlavě. Ona má nainstalovaný program – sedím v koutě, nic nedělám a nic nezkazím. U mě je program – rád poznávám, dělám toho hodně, protože jsem dobrý a věřím si.

Jenže když se programů člověk vzdá, tak dosáhne mnohem vyšších výšek, než které dosáhne za použití nainstalovaných programů, ať jsou jakékoliv. Ale vzdát se programů, znamená vzdát se ega a tím poznat sám sebe.

No a já se teď musím vzdát peněz. Ne to jsem řekl špatně, musím se vzdát touhy po penězích. Protože se u mě projevuje tím, že když vidím, že za manželkou přijde paní a řekne ji: Chtěla bych ušít deset mikin. Tak manželka to prostě nevykomunikuje a ten obchod nedokončí. Takže přijde o osm tisíc zisku. A mě to zvedne ze židle, protože pro mě by to bylo děsně lehké, ale pokud to budu dělat já, tak žena se to nikdy nenaučí a postup nebude.

Smysl v téhle situaci je jiný. Neposuzovat, naučit se že každý má volbu. Volbu poznat a vzdát se Ega a dojít ke spáse. Někdo to chce a někdo ne. Pokud to budu soudit, sám nikam nedojdu. A potřebu soudit, ve mně vyvolává ta touha po penězích. Peníze jako takové nejsou špatné, ale ta touha po nich vede do pekel. Takže musím se zbavit touhy a tím se zbavím posuzování a svět se zlepší.

Tak mi držte palec.