Cesta s cílem

Po probuzení „sjedu“ telefon, respektive sociální sítě a kde se vzal tu se vzal, z displeje na mě kouká Dušan Valeček. Roznícenou řečí mi sděluje, že jsme všichni v téhle naší zemi (České republice) idioti. Tak jsem si to alespoň vysvětlil já. Náš idiotizmus spočívá v tom, že pořádáme veřejné sbírky na dárky pro padesát tisíc chudých dětí, namísto abychom vytvořili podmínky, ve kterých by přestaly být děti chudými.

„Dušan má pravdu!“ odfrkl jsem si pod vousy a sešlápl plyn v autě. Náhle mi ve vědomí vyvstala vzpomínka předvánoční sbírky v obchodech na severu Čech. Zde se vybírali peníze pro dítě, které můžou vyléčit v USA. „Hm, léčba je. Dítě také je. Peníze nejsou.“ Pokračuji v hovoru s mými vousy…

Přijedu do práce a s kolegy se dělím o ranní video. Přidám i své úvahy o špatně nastavený přístup k vážně nemocným dětem. Vše shrnu ve svém názoru:“ Skutečně mi připadá, že žijeme v nenormálním světe. Chudým dětem koupíme dárky. Ty zažijí špetku radosti, která se vytratí v následujících dnech. Vážně nemocným dětem nejsme schopni zařídit léčbu, protože financujeme spousty dalších, mnohdy zbytečných, projektů. Chápete v jaké zvrácené utopii to žijeme?“

A teď odpovědi:

Kolega (č1.) „Všiml jsi si, jak Dušan mluví s naléhavostí o konci světa?“ „Ano všiml. Ale tak mluví jinde, ne v tomto videu. Tady mluví o špatně nastaveném systému v rámci řešení problému s chudobou dětí. Také chci, aby chudoba dětí neexistovala a nedej Bože, kdyby mi dítě onemocnělo chci, aby ho léčili, nechci pořádat sbírky anebo prodávat majetek.“ hodil jsem do prostoru své úvahy „Dušan je z Tvořivé společnosti, je to sekta“ dostane se mi odpovědi. „Vnímáš, co Dušan řekl?! Vnímáš podstatu jeho sdělení?“ Kolega mi začal vyhledávat na internetu různé příklady sekt a jejich hlavní představitelé.

Kolega (č.2) „Ty sbírky na děti mi připadají divné, ale poslouchal jsem spousty odborníků, kteří zastávají názor, že léčba by se měla platit. Za takto nastavených podmínek si ji prý více vážíme.“ „Možná, že zastánci těchto výroků by mluvili jinak, pokud by se dostali do podobných podmínek“ odpovím. „Léčba v České republice patří mezi nejlepší v EU, musíme být rádi, že vůbec takovou léčbu máme“ vše uzavře dvojka.

Kolega (č.3) „Já bych teda chtěla léčbu, pokud bych omarodila. Připadá mi, že v současné době léčba není pro všechny. Přeci jen když máš peníze, můžeš si dovolit lepší.“ „Proč se vlastně situace ve zdravotnictví nezlepšuje, proč nemáme víc zdravotního personálu, proč není víc nemocnic?“

Kolegové jednička a dvojka současně vyhrknou směrem ke trojce. „Ale my máme nejlepší zdravotnictví a Dušan je sektář!“ Trojka se schová za monitor, tváří se provinile a mlčí.

Víte, co bych nejraději udělal? Vzal bych vařečku a všechny bych seřezal. Jedničku za jeho „debilismus a elitářství“ které pramení z neohraničené pýchy, kterou v sobě po dlouhá léta pěstuje. Na dvojku bych během pravidelných úderů do obrovské zadnice řval: „Už si vyndej hlavu z prdele jedničky a začni vnímat svět!“ Trojku, za její prospěchářství, bych také nešetřil. Ta vždy bude upřednostňovat sebe, namísto toho, co je správné.

Vnímáte, jak zvrácené nastavení hodnot ve společnosti (peníze a moc) ovlivnilo naše vnímání? Jak moc jsme se vzdálili od pravdy, od dovednosti chápat věci v souvislostech a vyhodnocovat je ve smyslu co je pro nás přínosem a co není? Jak moc jsme si kolem krku utáhli oprátku elitářství, zkaženosti, konzumnosti, prospěchářství, vyčůranosti. Přičemž nevidíme, že stolička pod nohama se nebezpečně vrtí, stačí ještě chvilka a . . . .

My skutečně náš svět, svým přístupem zničíme. Můžeme si pomoct jen přes formát Tvořivé společnosti a změnu musíme dělat všichni. Nikdo to za nás neudělá. Jedině aplikací osmi osnov Tvořivé společnosti vytvoříme podmínky, ve kterých můžeme svobodně mluvit a rozvíjet se. Ve kterých bude vše dostupné všem. Nebude nemocných a chudých. Bude bezpečí a rozkvět.

Dušan měl ve finále pravdu.