Cesta s cílem

Před nedávnem na mě vyskočila upomínková fotografie na naší svatební cestu ve městě zamilovaných v Benátkách. Moje čerstvá manželka na ni seděla zcela nahá na polstrovaném křesílku, její intimní partie zakrývala nožka přes nožku a vějíř, který jsme zakoupili na místní tržnici.

Vnímání fotografie ve mně vyvolalo vzpomínky na dobu před deseti lety. To byly časy. Tehdy jsme byli hezcí a mladí. Na starosti jsme měli pouze sex a jak vydělat peníze. Musím říct, že tyto starosti jsem řešil s poměrně značným úspěchem. Milovali jsme se vždy a všude a peněz bylo také dost. Jako bonus se nám rýsovala úspěšná budoucnost v podobě čerstvě získaného vysokoškolského titulu inženýr v oboru podniková ekonomie a možnost založit si svou malou firmu, která by dle mých obrazů v hlavě brzy zaujala dominantní pozici na trhu, přičemž cestou na vrchol by zašlapávala konkurenci do bláta a prachu polních cest.

No a po deseti letech všechno bylo jinak. Oba dva jsme si za tu dobu prošli poměrně složitými nemocemi, které nám přinesli zcela jiné starosti. Ty obrazy v hlavě, myslím tím zmíněné starosti byli naplněné emocemi strachu, závisti a nenávisti, a to se během deseti let jen stupňovalo. Tedy tak to vnímám já.

Nic méně, kam vlastně směřuji. Asi k tomu, že nejdůležitější je láska, která musí být přítomná v každém dni. Ale lehce se to říká a hůře plní. Přeci jen je v životě spousty situací, které vás ženou do koloběhu vydělávání peněz a upevňovaní svého vlivu, protože bez této zlaté dvojice není ten potřebný komfort a nebudeme si lhát, všichni ho chceme. Je to tak pohodlné jezdit po dovolených s plným zajištěním služeb, je skvělé se milovat v luxusních hotelích, je to zodpovědné posílat děti do kvalitních škol a je velmi módní chodit v drahém oblečení. . .

Když vidím tu fotografii, rozbalí se mi mnoho vzpomínek. Ten proces bych přirovnal k internetovému vyhledávači, do kterého napíšeš: „Nahá a krásná mladá žena, sedící v křesle“ a hned se ti na monitoru rozbalí pod tímto obrazem (Nahá a krásná mladá žena, sedící v křesle) mnoho dalších fotografií, rychle se pohybujících za sebou jako pás ve staré promítací kameře. Pohyb vytváří děj. Nabíhají stovky fotografií za sebou vyobrazující mou levou ruku, která pouští na zem fotoaparát a pomalu přistupuje ke Kláře. Střih a nabíhá nový pás fotografií přibližující její alabastrová stehna, které se pomalu rozevírají. Když se díváte skrze snímky cítíte kaleidoskop různých emocí. Je tam vzrušení, touha po moci ale i závist. Podle toho jak a s čím mozek porovnává a analyzuje. . . Ale tohle všechno jsou nahozené háčky předepsaných vzorců chování pro vaší, osobnost. V ničem z toho není skutečná láska, jedná se jen o holý, chladný vzorec s cílem zaměstnat pozornost vás skutečných…

Škoda, že se o existenci obrázků a scénářích neučíme ve škole. Informace o nich existují, například v Platonově jeskyni, ale člověk si je musí obstarávat sám a pak na vlastní kůži poznávat, a to není každému dáno. . . Lepší se nechat unášet obrazy a neuvědomovat si, že jsou nasměrované proti osobnosti, tedy skutečně proti Vám…

Možná, že kdybychom se učili o obrazech v hlavě, uvědomovali bychom si, podle jakých utopistických proti člověku nasměrovaných vzorců žijeme. . .

Zjistili bychom například to, že jsme se my lidé nikam během šesti tisíc let neposunuli. Pozměnili se jen fotografie. Respektive hmotné věci na nich zachycené, ty kulisy. Před šesti tisíci lety útočné nástroje měli svou podobu. Například luk a šíp. V současnosti se jedná o špičkovou útočnou pušku. Na fotografiích je zachycen pokrok v úpravě materiálů, nic méně nedošlo k evoluci ve vzorců chování člověka k člověku – stále jsme schopni se navzájem zabíjet, tedy pokud vzniknou vhodné podmínky pro aktivaci tohoto starého vzorce. . .

Nebo vzpomínáte na odpustky za hříchy? Když jsi zabil člověka, nebo jsi udělal něco doopravdy špatného, zlého apod. Dal jsi pár zlatek a kněží ti udělili odpustku a byl jsi čistý 😊. V letošním roku se objevily v právním prostoru návrhy trestů. Za znásilnění by mohly soudy ukládat namísto trestu odnětí svobody pokutu… Co myslíte, změnil se vzorec přístupu k lidskému životu? Ani náhodou. Jen se poměnily kulisy na fotografii. Poměnil se vzhled prostředí, také oblečení a soudní síň, ale vztah k lidskému životu zůstal stejný. . .

Můžeme v našich dějinách vysledovat i jiné vzorce, podle kterých uvažovali ti, kteří rozhodovali. Oni totiž přijímali ve své hlavě obrázky ukazující, jak jsou lidé nemocní v důsledku nějaké pandemie, pak války a nakonec hladomoru…. A podle nich jednali. Tito lidé měli volbu, mohli vybrat jiné obrazy, ale nenamáhali se k poznání pravdy. Jaká děsivá podoba s vývojem situace v současné době. Měli jsme tu pandemii, nyní se válčí a do jídla začínáme míchat zdraví škodlivé červy, protože ho začíná být nedostatek. Jídla by mohlo být hodně, ale z nějakého důvodu není. Vybudování vertikálních farem stojí mnoho peněz 😊.  

Víte, co mají společného tyhle vzorce? Jsou sobecké a debilní. Aktivují ve vás debila 😊 ale to je na dlouhé vysvětlování. Prostě tyhle vzorce vyhází z jednoho dominantního obrazu. Jako když si vezmeš krabici od bot a na jejím víku je napsáno „SPOTŘEBITELSKÝ SYSTÉM“ Ty to víko sejmeš a díváš se dovnitř.

Pamatujete si z dětství na takové přeložené pohádkové knížky? Vzali jste je za první stránku a hned se rozbalila. Vypadalo to jako harmonika. Tak uvnitř té krabice jsou stovky těchto knížek. Jedna se jmenuje VTAH MUŽE A ŽENY. Vezmeš ji a rozbalí se ti tisíce obrázků které zachycují lásku, sex, vzájemné rozhovory na vztahové témata, rozchody, návraty, hádky, prostě vše. Bereš jinou s názvem EKONOMIE. Hup rozbalila se. Koukají na tebe obrázky principů ekonomie. Na jednom je výměna zboží za zboží, na druhém za peníze, na třetím za sex a pak jsou tam všechny vzorce rozhovorů na téma ekonomie, jsou tam i odpovědi. Je tam vše k tomuto tématu. V naší krabici jsou tisíce knížek s různými názvy. Ale mají jedno společné – všechno vychází z jednoho dominantního obrazu který je na víku krabice. SPOTŘEBITESLKÝ SYSTÉM.  

Všimli jste si, že ve vzorcích spotřebitelského systému je hodnota lidského života až někde na posledních příčkách? Možná nevěříte, ale války, červy v jídle, nesmyslné novely v zákonech, nedostupné zdravotnictví, upadající školství a morálka ve společnosti přeci jasně dokazují, že člověk není na prvním místě. . .

Závěrem chci říct, že osm osnov Tvořivé společnosti dokáží krabici se SPOTŘEBITELSKÝM SYSTÉMEM spláchnout do záchodu a nastavit systém ve kterém bude na prvním místě lidský život. V takto nastaveném systému člověk nesoustředí pozornost na vydělávání moci a upevňovaní své moci, protože nemusí. Nic méně, PROČ lidé po seznámení s Tvořivou společnosti odvrací hlavu? Upřímně by mě to zajímalo! Díky za pozornost.

A kde je láska? V obrazech není, ale v knize AllatRa je návod jak odejít od obrazů a přijít ke skutečné lásce.