Cesta s cílem

2027

Nikdo pro nás nepřiletí. Stejně, jako předtím, nemáme stání. Myšlenky na to, jak se z této pasti dostat, nás neopouštějí. Kluci se vydali na průzkum, ale nedokázali ujít víc než 10 km a vrátili se. Do nejbližší vesnice je to po skaliskách 300 kilometrů.

A z domova stále přicházejí hrozné zprávy. V jednu chvíli zmizely z regálů obchodů potraviny. V zemi panuje hospodářská krize způsobená suchem a rozsáhlými požáry. Řeky vysychají a všude je zoufalý nedostatek vody. Popel a zápach spáleniny na ulicích znemožňují dýchání. Respirátory jsou těžko dostupné. Pitná voda se ve městech vydává na přídělové lístky. A co vláda?

A naše vláda zahájila válku hned se dvěma zeměmi kvůli přístupu k řece, ve které je ještě voda. Nemůžu uvěřit, že se to všechno děje! Bože, to je nějaký strašný sen! Kéž bych se co nejdříve probudil!!! ……..

Zdálo se, že nic nemůže být horšího než horko. Když se však vrátila tolik očekávaná voda, radost netrvala dlouho. Začaly nekonečné deště. Řeky se vylily z břehů. A dokonce i mé rodné město zasáhla povodeň, která nyní splachuje vše, co jí stojí v cestě.

Eva se ozvala krátce. Podařilo se jí nahlásit, že metro je zatopené, kanalizace stoupá, veřejné služby sotva fungují. Všude je tolik vody, že prostě nemá kam odejít. Pak, pak se spojení přerušilo. Co se tam děje? Vypadá to, že městu je konec! Jen aby se jim podařilo zachránit! Doufám, že jim někdo pomůže. VŠICHNI jsme přece lidé! Normální, dobří lidé!

18. března 2028-14:45

Kolikátý týden se snažím zkontaktovat se svou rodinou. S nejdražšími lidmi. A zatím bez úspěchu. Nikdo o nich nic neví. Procházím všechny zprávy, hledám je na fotkách. Je to nějaké šílenství!

Abych se úplně nezbláznil, neustále studuji informace o tom, co se děje ve světě. Lidi děsili zastavením Golfského proudu. Bylo tolik sporů – může nebo nemůže. Ukázalo se, že může. Jednoho dne se prostě zastavil, dál už netekl. A nyní mnoho lidí mrzne ve svých domovech bez tepla a jídla. Přívaly sněhu zesílily a strhávají elektrické vedení. Říká se, že ledovec dosáhne Říma.

Náš japonský kolega Mamoro se nervově zhroutil. Včera. Po zprávách o strašlivém zemětřesení v Japonsku. Říkají o magnitudě 10. Nevím, jak to je, ale vypadá to, že je tam skutečné peklo. Jedno je jisté, takovou zkázu svět ještě nezažil. Přesný počet mrtvých neuvádějí. Pravděpodobně se jedná o stovky milionů.

Náš Japonec se nemohl spojit se svou rodinou.

Nemohl kontaktovat vůbec nikoho, koho znal.

19. března 2028

Mamoro dnes zmizel. Hledali jsme ho všude, ale nenašli. Nejspíš odešel. Kam sakra šel? Všude jsou skály! Jack a Ali se ho vydali hledat. Nic se neděje, daleko nedojde. Zůstal jsem na ně čekat na základně.

26. března 2028-14:21

Uplynul týden. Nikdo se nevrátil. Chlapi nenavazují kontakt. Vycházel jsem na povrch, střílel ze zbraně, zapaloval signální světla. Ticho. Jen ozvěna. Něco se jim stalo.

20. dubna 2029

Zůstal jsem sám. A prostě se odsud nemůžu dostat.

září 2029

Co je dnes za den? S Evou už více než rok nemáme spojení. Satelity selhávají, komunikace s okolním světem se stále zhoršuje.

Zjišťuji a zaznamenávám nejnovější zprávy do deníku Apokalypsy, jak mu teď říkám. Třeba si to někdo někdy přečte… Když roztál permafrost, objevilo se mnoho nových epidemií. Starobylé viry zřejmě rozmrzly. Vypalují celé osady, aby se zastavilo jejich šíření.

Sopečné erupce zasypaly rozsáhlá území po celém světě popelem. Lidé nemají kde žít, čím dýchat. Kyselé deště způsobují korozi půdy a infrastruktury a otravují podzemní vody. Potraviny už nelze pěstovat nikde.

Letadla už mimochodem nelétají. Nemají dostatečnou hustotu vzduchu. Prostě nemohou vzlétnout. Koho by to napadlo?… Ano, a moře se rozzuřilo. Stále častěji dochází ke ztroskotání lodí při bouřích přímo v zátokách.

Z útrob země stoupají jedovaté plyny. Ze štěrbin vystupují na povrch jedovaté výpary. Hladina sirných plynů již na některých místech překračuje stupnici. Kouří se z kopců, silnic, dokonce i voda v pramenech bublá.

Prosinec 2029

Mám k dispozici stále méně informací. Zdá se, že už nezbyla žádná města, která by měla nějakou energii. Větrné turbíny byly odneseny nejsilnějšími bouřkami. Solární panely jsou větrem smeteny jako balíček karet. Slyšel jsem, že knihy a nábytek se nyní stále častěji používají jako palivo pro vytápění. Někteří vědci tvrdí, že lidstvo čeká naprostá tma a strašné mrazy.

Stále ještě věřím, že uvidím Evu a děti… někde… někdy, ale uvidím.

Proč jsem potřeboval tuto hypotéku?

Dal bych teď vše za to, abych mohl být s nimi!

2030

Satelitní spojení přestalo fungovat. Hodilo se Jackovo starodávné rádio, ze kterého jsme si dříve všichni dělali legraci. Sedím a ladím. Občas se v šumu ozvou hlasy v nesrozumitelných jazycích. Jak je příjemné slyšet hlasy živých lidí.

Stále častěji se mi v paměti vybavují tváře Evy a dětí… A otázka… proč jsem je nemohl zachránit…

Mohl jsem přece!

Mohl jsem přece!

Podařilo se kontaktovat několik skupin přeživších. Nyní si všichni uvědomují, že jsme byli před nadcházejícími kataklyzmaty varováni již dávno – ještě v roce 2022. Pokud se to tehdy zdálo neskutečné, dnes už to rozhodně nelze popřít.

Dříve jsem si myslel, že zemětřesení se vyskytují jen na určitých místech, ale teď jsou prakticky všude. Jednou v noci se ozval takový hukot, jako by pode mnou vybuchovaly náboje. Ráno jsem se dokonce bál vyjít ven. Teprve večer jsem se odvážil vyjít ven. Když jsem viděl, co jsem viděl… roztřásly se mi nohy. Celé údolí bylo pokryto kulatými průrvami, hlubokými dírami o průměru několika metrů až několika set metrů. Země byla jako sýr. Nevím, jestli to byl Maasdam nebo Emmental. Ani ve snu jsem si nedokázal představit, že by něco takového bylo možné. Nedávno někdo v rádiu hlásil, že se Afrika rozpadla na části. Teď už vím, že se to mohlo stát.

Pobřežní města jsou zaplavena. Tsunami zuří téměř každý den. Zdá se, že Asie je celá pod vodou – tak hlásí rozhlas. Moje vědomí tomu odmítá uvěřit.

Našel jsem rádiovou frekvenci, na které vysílají ti lidé, kteří mluvili o východisku z Apokalypsy. Teď už tomu všemu rozumím. Proč jsem to nepochopil dříve?… přece jsem všechno viděl. Všechno to šílenství, které se dělo a nabíralo na obrátkách! Ty bunkry. Všechny ty řeči o apokalypse. Vždyť všechno bylo vidět už dříve! Mohlo se s tím něco udělat! A byli tu lidé, kteří nabízeli cestu ven!… Měl jsem je slyšet! Proč jsem byl tak slepý? Kéž bych to všechno mohl vrátit zpátky!!!

2031

Spojuji se jednou týdně vysílačkou s přeživšími. Pomáhá to, abych se z osamělosti úplně nezbláznil. Každým dnem je nás na Zemi méně a méně.  

Říká se, že kanibalismus už není nic neobvyklého. Dnes je to norma. Existují gangy, které se sdružují za účelem lovu lidí. Ty, které chytí, upečou a sežerou. Bláznivé zrůdy! I když nevím, jak bych se choval, kdybych neměl zásoby jídla na dlouhé roky… 

Pobyt na otevřeném prostranství se stal kvůli divokému větru prostě nemožný. Ještě více to připomínalo písečnou bouři. Pouze písek, soudě podle všeho, radioaktivní. Kdo se do něj dostane, je prý vážně ozářen. 

Sopky neutichají. Nikdo dnes ani neví, ve které části planety vybuchují. Obloha je ve dne v noci pokryta mraky popela. Pořád je jako za soumraku a v noci. Bez slunečního světla rostliny nepřežijí. Země se stává všude pustou, šedou a holou. Říká se také, že fytoplankton přestal přežívat. Voda v oceánu je nasycena žíravými plyny. Tam už není žádný život. Hladina kyslíku v atmosféře neustále klesá.

Lidé z rádiového spojení se dávno stali mými přáteli. Radí, abych nevystupoval na povrch, protože může dojít k popálení kůže. Zemi zřejmě zaplavilo nějaké kosmické záření. Neandrtálci se kvůli tomuto druhu záření natírali okrem. Začali jsme se také mazat. Pravda, prý to moc nepomáhá, ale pořád je to lepší než nic. 

Silné větry, které přinášejí písek a prach, doslova ničí cihlové stavby na povrchu. Přeživší jsou nuceni ukrývat se ve sklepích a katakombách.

Objevila se další podivná hrozba. Ti, kteří se odváží vydat na dlouhé výpravy, jsou často zabiti bleskem. Blesky se nyní vyskytují bez bouřek. Prostě pořád bijí jako laserové zbraně z nebe. Už chápu, proč se tehdy říkalo, jak škodlivé je oslabení magnetického pole. Zdá se mi, že už je to tak dávno… 

2033

Psát do deníku je stále těžší a těžší. Pořád mě bolí hlava. Nevím, pro koho tyto poznámky píšu.

Jediní lidé, kteří zůstali naživu, jsou ve stejných krytech a bunkrech. Zdá se, že Číňanům se podařilo něco postavit, a ještě někomu jinému. Na jak dlouho? 

2034

Naprosté ticho v éteru. Ani nevím, jestli na téhle planetě zůstal někdo naživu…

2035

V bunkru začalo být horko. Stěny jsou horké a neustále se zahřívají. Klimatizační systémy to nezvládají. Kvůli neustálému horku jsem musel vylézt nahoru a bydlet přímo před vstupním poklopem. Bože, zbav mě všeho! Jak závidím těm, kdo už jsou mrtví! To je naprosté šílenství! – Jen sedím a čekám na konec. Proč jsem nic neudělal dřív? Kdybych se tak mohl vrátit do bodu, kdy by se dalo ještě něco změnit… 

Jaký jsem byl tehdy blázen! 

14. října 2036

Vyšel jsem z bunkru. Nemá smysl tam dál sedět. Obloha se zbarvila do oranžova. Obrovské záblesky na obzoru. Mám pocit, že slunce vychází odněkud ze západu. Hlava exploduje strašnou bolestí! Zdá se, že se země uvnitř otřásá a vybuchuje, všude je láva. Opařující pára se valí ve vlnách. V kyslíkové bombě dochází kyslík.

To je konec.

To je konec!

Deník do kontejneru…

Eviny oči.

Odpusť mi, Bože!

Odpusť mi, miláčku…

Drazí přátelé, tento příběh jsem zkopíroval a zveřejnil z nedávno odvysílané globální konference s názvem Globální krize naše záchrana je ve sjednocení. Konferenci připravili a na platformě Tvořivé společnosti odvysílali lidé z celého světa. Tito lidé představují bezprecedentní příklad sjednocení se v jedom cíli. Neméně důležité je říci, že tito lidé pracují zcela zdarma a ve svém volném času. K jejich činnosti je pohání svědomí a odpovědnost za celé lidstvo, protože si jsou vědomi toho, kam současná společnost spěje. Všechny formáty založené na spotřebytelským formátu s absencí vysokých morálních hodnot jsou odsouzeny k záhubě. Současné společnosti zbývá 2 roky klidu, než začne sklízet úrodu kterou zasela. Úroda však nepřinese plné žaludky, oslavy a bezpečí. Opak je pravdou. Budeme čelit totální ztrátě energických komodit, jídla, úpadku morálky a smetou nás klimatické změny – které však nejsou antropogennícho faktoru, jak nám je v současné době prezentováno.

Každý se může může na platformě Tvořivé společnosti seznámit s bezprecedentní konferencí, která byla simultánně přeložena do 150 jazyků a která zachycuje současné křize kterým lidstvo čelí. Důležité je říci, že obsahuje i řešení. Jeho realizace záleží na samotných lidech, nikoliv na politicích či ostatních lidí v popředí společnosti. Právě v tom je smysl odpovědnosti v jejím plném smyslu.

Příběh zachycuje vývoj, pokud nic neuděláme. Přitom stačí málo. Seznámit se s projektem Všech lidí Tvořivá společnost a informovat ostaní, nebo si na auto nalepit samolepku, PODPORUJI TVOŘIVOU SPOLEČNOST.